Společnost Československé kamenolomy a štěrkovny s.r.o. se zabývá těžbou a zpracováním nerostných surovin, zejména kamene a štěrku. Typicky se specializujeme na následující oblasti:

Těžba kamene: Vyrábíme různé druhy kameniva, které se používají v stavebnictví, dopravních stavbách, pro úpravu krajiny a na výrobu betonových směsí.
Těžba štěrku a písku: Společnost těží štěrk a písek, které jsou základními materiály pro výrobu betonu, asfaltu, zpevnění cest a dalších stavebních projektů.
Zpracování a distribuce kameniva: Zpracovává těžené suroviny na různé frakce, které se pak prodávají stavebním firmám nebo jiným průmyslovým odvětvím.
Provozování lomů a pískoven: Společnost vlastní a provozuje kamenolomy a pískovny, které jsou důležitými zdroji pro těžbu stavebních materiálů.

Poskytujeme materiály pro širokou škálu průmyslových a infrastrukturních projektů, jako jsou silnice, mosty, železnice, zpevněné plochy a další stavby.

KONTAKT:

Československé kamenolomy a štěrkovny s.r.o.

Měrovice nad Hanou č.p. 244 PSČ: 752 01

IČO: 217 66 193

KAMENOLOMY.CZ tel.+420 252 540 208 email: info@kamenolomy.cz

Hledání budoucích ložisek kamene vyžaduje geologický průzkum a analýzu terénu, přičemž existuje několik klíčových míst a metod, kde a jak tato ložiska identifikovat:

1. Geologické mapy a výzkum

Regionální geologické mapy: Tyto mapy, které vydávají geologické ústavy a akademické instituce, uvádějí, kde jsou vhodné horniny (např. vápenec, žula, pískovec, mramor) geograficky rozložené.
Historická ložiska a těžební oblasti: Starší doly a lomy mohou naznačovat podobné geologické formace v okolí, kde by se mohla nacházet další ložiska.
Geologické studie a publikace: Vědecké články a studie publikované geology mohou obsahovat informace o nově objevených ložiscích nebo potenciálně bohatých oblastech.

2. Satelitní a letecké snímkování

Letecká fotogrammetrie a satelitní snímky: Tyto technologie pomáhají identifikovat povrchové projevy kamenných útvarů, které jsou z hlediska těžby perspektivní. Mohou identifikovat vzory, které indikují přítomnost specifických minerálů nebo struktur.
Spektrální analýza snímků: Pomocí infračervené a multispektrální analýzy lze zjistit rozdíly v minerálním složení hornin na povrchu, což může naznačit přítomnost kvalitního kamene.

3. Terénní geologický průzkum

Vzorkování hornin: V terénu se odebírají vzorky hornin z různých hloubek, aby se zjistilo složení a kvalita kamene. Zpravidla probíhá pomocí jádrového vrtání.
Geofyzikální průzkum: Magnetometrie, gravimetrie a seismické metody mohou pomoci určit strukturu a hustotu podloží, což napomáhá identifikaci ložisek pod povrchem.

4. Báňské a těžební archivy

Báňské a těžební úřady často vedou záznamy o dřívější těžbě a ložiskách. Starší data o nevyužitých lokalitách nebo částečně vytěžených ložiscích mohou naznačit potenciál okolních oblastí.
Územní plány a registry ložisek: Některé státní instituce a úřady mají veřejně dostupné databáze s údaji o vyhrazených ložiskách nerostů.

5. Znalost geomorfologie a horninového složení krajiny

Sledování geologických útvarů a reliéfu: Některé typy kamene (např. pískovec, vápenec) se často nacházejí v určitých geomorfologických typech prostředí (pískovcové plošiny, krasové oblasti).
Zlomová pásma a sopečná činnost: Některá ložiska kamene, například žula, jsou spojená s dávnou sopečnou aktivitou a metamorfovanými oblastmi.

Povrchová těžba

je metoda těžby surovin z povrchových ložisek nebo ložisek umístěných těsně pod povrchem. Tato metoda je ekonomicky výhodnější pro těžbu surovin z mělkých ložisek, jako jsou uhlí, železná ruda, kámen, písek a štěrkopísek. Na rozdíl od hlubinné těžby je při povrchové těžbě odstraněn svrchní materiál (tzv. skrývka), což umožňuje snadnější přístup k těženému materiálu. Níže uvádím hlavní typy povrchové těžby a důležité aspekty tohoto procesu.

Typy povrchové těžby

Odkryvná těžba (strip mining)
- Používá se pro ložiska, která leží relativně blízko povrchu a mají velký horizontální rozsah (např. uhelné pánve).
- Skrývka se postupně odstraňuje v pásech (strepech) a odkrývá se ložisko, které je těženo. Poté se pásy postupně zasypávají skrývkou z dalších částí těžby, což snižuje dopad na krajinu.
Lomová těžba (quarrying)
- Používá se zejména pro těžbu kamene, jako je vápenec, mramor, pískovec nebo žula.
- V lomu se těží v blocích nebo vrstvách a surovina je odtěžována postupně směrem do hloubky.
- Lomová těžba umožňuje přímou těžbu i řezání materiálu, což minimalizuje odpad a umožňuje efektivní zpracování kamenných bloků.
Hydraulická těžba (hydraulic mining)
- Používá se méně často, zejména pro těžbu zlata nebo jiných minerálů, které lze oddělit pomocí vody.
- Metoda zahrnuje použití silného proudu vody, který narušuje ložisko, a minerály jsou poté odděleny ze sedimentu.
- Tato metoda však má často negativní dopady na životní prostředí, a proto se využívá jen ve specifických podmínkách.
Těžba otevřenou jámou (open-pit mining)
- Používá se u ložisek, která jsou relativně hluboko pod povrchem, ale přesto jsou ekonomicky dostupná povrchovou těžbou.
- Vytváří se postupné terasy, které umožňují těžbu do větší hloubky a rozšiřují se směrem do stran.
- Tento typ těžby se používá například pro měď, zlato nebo diamanty.
Těžba skrývkovou metodou (mountaintop removal mining)
- Používá se v oblastech, kde je třeba odstranit celý vrchol kopce nebo hory k odhalení ložiska pod povrchem (např. těžba uhlí).
- Vrchol kopce je odstraněn, ložisko těženo a vytěžený materiál je přesouván na okolní plochy nebo údolí.

Proces povrchové těžby

Průzkum ložiska: Nejprve probíhá geologický průzkum a vyhodnocení ložiska, aby se zjistila kvalita a kvantita surovin.
Odstranění skrývky: Svrchní vrstvy půdy, kamení nebo sedimentů jsou odstraněny, aby se odkrylo ložisko.
Těžba suroviny: Odkrytý materiál je těžen pomocí těžké techniky, jako jsou rypadla, nakladače a buldozery.
Drcení a zpracování: V případě některých materiálů, jako je kámen, probíhá drcení a třídění na různé frakce, případně další úpravy jako řezání nebo leštění.
Rekultivace území: Po ukončení těžby je důležité místo rekultivovat. Rekultivace zahrnuje zasypání lomu, výsadbu vegetace a navrácení území do původního nebo nového ekologicky udržitelného stavu.

Výhody a nevýhody povrchové těžby

Výhody:

Ekonomicky výhodnější než hlubinná těžba.
Vysoká efektivita a výtěžnost ložiska.
Menší náklady na infrastrukturu, protože není nutné budovat složité podpovrchové šachty.

Nevýhody:

Velký dopad na krajinu a životní prostředí (eroze, odstranění vegetace).
Potenciální znečištění vody a půdy v důsledku chemikálií použitých při těžbě.
Významná ekologická a estetická degradace, kterou může být složité zcela obnovit i po rekultivaci.

Povrchová těžba tedy umožňuje efektivní a ekonomickou těžbu, ale zároveň je nutné řídit se přísnými ekologickými standardy, aby se minimalizovaly její dopady na životní prostředí.

Hlubinná těžba

je metoda těžby surovin z ložisek nacházejících se hluboko pod zemským povrchem. Využívá se hlavně pro nerosty a suroviny, které se nacházejí v hlubších geologických formacích, jako jsou uhlí, rudy železa, zlata, mědi, diamanty a další vzácné minerály. Tento typ těžby vyžaduje budování šachet, štol a podpovrchových dolů, což zahrnuje značnou infrastrukturu a technologie. Níže jsou popsány hlavní charakteristiky hlubinné těžby a její postup.

Typy hlubinné těžby

Šachtová těžba
- Těžba probíhá pomocí vertikálních šachet (vrtů) směrem dolů k ložisku.
- Ze šachty se potom razí horizontální štoly, které vedou přímo k ložisku suroviny.
- Používá se u hlubokých ložisek rudy a uhlí, kdy je ekonomicky nevýhodné nebo nemožné těžit z povrchu.
Štolová těžba
- Používá se tam, kde je ložisko blízko povrchu nebo je přístupné z kopce či hory.
- Těžba probíhá horizontálním ražením štoly (tunelu) směrem do kopce nebo skrz horninu k ložisku.
- Tato metoda je častá v oblastech s nerovným terénem nebo tam, kde se hornina snadněji rozkládá ve vodorovném směru.
Důlní komorová těžba
- Používá se pro rozlehlá a stabilní ložiska, která se těží postupným vysekáváním větších podzemních komor.
- Mezi vytěženými částmi zůstávají pilíře pro podporu horniny nad ložiskem.
- Tato metoda je využívána například při těžbě soli nebo některých druhů uhlí.
Ražba tunelů a galerií
- V místech s nerovným povrchem nebo vysokou koncentrací surovin probíhá těžba pomocí ražby rozsáhlých podzemních systémů tunelů, propojených galeriemi.
- Těžba probíhá i s použitím pokročilých technologií, jako jsou razicí stroje, aby se efektivně těžila ložiska v několika hloubkových úrovních.

Proces hlubinné těžby

Geologický průzkum: Identifikace a zmapování ložiska s ohledem na jeho hloubku, rozsah, kvalitu a ekonomickou těžitelnost.
Vybudování šachet a štol: Po schválení těžby se začíná hloubit hlavní šachta, ze které budou dále vedeny horizontální štoly nebo galerie. Šachta může dosahovat hloubky několika set až tisíců metrů.
Těžba suroviny: Po dosažení ložiska začíná samotná těžba. Surovina je těžena buď ručně (u menších ložisek) nebo pomocí těžké techniky, jako jsou vrtačky, razicí stroje a dopravníky.
Doprava vytěženého materiálu: Materiál je dopraven na povrch buď pomocí výtahových systémů v šachtách, nebo dopravníkových pásů ve štolách.
Stabilizace a bezpečnostní opatření: Kvůli vysokému tlaku a riziku sesuvu jsou stěny a stropy štol a komor podpírány ocelovými výztuhami, pilíři nebo speciálními materiály. Důležitou součástí jsou i ventilační systémy zajišťující přívod čerstvého vzduchu.
Údržba a kontrola: Doly a štoly vyžadují pravidelnou kontrolu, aby se minimalizovala rizika, jako je zával nebo výskyt plynných látek, které mohou způsobit explozi.

Výhody a nevýhody hlubinné těžby

Výhody:

Umožňuje těžit suroviny z hloubky, které nejsou dostupné povrchovou těžbou.
Méně narušuje povrch krajiny než povrchová těžba, což snižuje vizuální dopad na prostředí.
Využívá se pro těžbu surovin s vysokou hodnotou (např. zlato, diamanty), kde je návratnost investice vysoká.

Nevýhody:

Vysoké náklady na infrastrukturu, vybavení a pracovní sílu.
Vysoké riziko pro pracovníky, kteří čelí riziku závalu, úniku plynu, záplav a dalších nebezpečí.
Komplikovaná a drahá údržba ventilačních systémů, odvodňování a bezpečnostních opatření.
Výrazné environmentální dopady včetně kontaminace podzemních vod a produkce toxických odpadů.

Dopady hlubinné těžby na životní prostředí

Znečištění vody: Hlubinná těžba často vede k úniku toxických chemikálií do podzemních vod.
Subsidence a kolaps povrchu: Kvůli poddolování se povrch nad doly může propadnout, což ohrožuje budovy a infrastrukturu.
Emise plynů a prachu: Při těžbě dochází k úniku metanu, oxidu uhličitého a prachových částic, které znečišťují ovzduší.

Hlubinná těžba představuje složitý a nákladný způsob těžby, který však umožňuje přístup k významným ložiskům cenných surovin. Aby byla dlouhodobě udržitelná, je třeba dbát na bezpečnostní opatření, minimalizaci ekologických dopadů a modernizaci technologií.